Vícefaktorové vlivy a různé rozhodování nakonec po intervenčních směrodatných funkcionářů NSDAP, aktivistů sudetoněmeckých nacistů, úřadu říšského protektora a též kolaborantského podílu protektorátního ministra školství, bylo přece jen v roce 1943 povoleno vydání knihy "Stručné dějiny Říše". Kniha byla schválena výnosem ministerstva školství ze dne 11. března 1943 jako učebnice pro hlavní školy a nejvyšší stupně škol obecných s českým vyučovacím jazykem (knihu vydalo Státní nakladatelství pro Čechy a Moravu v Praze, 1943, 86 stran).

Cílem učebnice ještě nebyla přímá germanizace, ale jisté předpoklady tu byly již položeny nejen celkovou koncepcí, ale také důsledným používáním německé terminologie, zcela neústrojně v českém jazyce a proto upozorňují čtenáře na tuto skutečnost. Nechávám česko–německou slátaninu v původním znění. Od roku 1943 se v takové směsici dvou jazyků musel vykládat i zeměpis, tedy předepsaný a kontrolovaný vyučovací předmět. Dokonce i na odborných školách, pokud tam byl povolen.

Do časové tabulky pravěké doby byl vložen tzv. brněnský člověk kolem roku 40.000 let před přelomem věků a kolem roku 20 ještě člověk bonnský, což mělo vyvolat domnění, že již v době kamenné žil nějaký prototyp germánského člověka. V německé archeologii byl člověk bonnský ztotožněn s člověkem cromagnonským. Tímto terminologickým výkladem byly klamány představy čtenáře. V době kolem 4000 se v učebnici uvádí již člověk nordický. ale žádný jiný typ v Evropě, ale ani v ostatním světe není uváděn. A nyní "skvostné německo–české poučení: V době mladší doby kamenné se objevují stopy nordického člověka, jenž sídlil v prostoru kolem Nordsee a Ostsee." (s. 7). V publikované učebnici je tvrzení, že v té době žili nordičtí lidé s germánskou kvetoucí kulturou, kterou poznáváme z bohatých, velkolepých nálezů.O jiných kulturách v Evropě a ve světě ani slovo.

I když učebnice byla zkoumána ze všech úhlů nacistické ideologie, přece jen vznikl spor. V učebnici je tvrzení, kupodivu pravdivé: "pravlast Germánů jest hledati na severu Evropy. (s. 8). Obývali okolí Ostsee. Toto tvrzení se politicky nehodilo politickým aktivistům sudetoněmeckého původu. Tvrdili, že není vhodné připomínat germánské přesídlení do středu evropských krajin, to jen Slované se stěhovali na stará germánská území, což v budoucnu není vhodné trpět. V německých učebnicích byly ovšem mapky, ukazující násilné pronikání Germánů do oblasti osídlených Kelty, Slovany. Nicméně školení němečtí archeologové sudetoněmeckou báchorku o pragermánské pravlasti v českomoravském prostoru nepřijali, aby se jim odborná veřejnost nevysmála a poučili sudetoněmecké agitátory, že přece germánské výboje jsou přirozeným pudem silných kmenů a Němci se nemají stydět za toto počínání.

Ve vědomí dnešních evropských historiků převládá mínění, že velká stěhování národů bylo vyvolané vpádem Hunů do Evropy v letech 370–375. Hitlerova nauka z toho vyvodila poučení, že Němci musí chránit Evropu před nájezdy z východu.

Nacistická ideologie využívala i učebnice pro školní mládež k vzorům, které měly určovat myšlení mladých Němců a české mládeže: "V každém (germánském kmenu) byl rozdíl mezi svobodnými a nesvobodnými. Jen muž směl nosit zbraň a byl považován za soukmenovce. Svému vůdci slibovali věrnost. Vůdcovstvím a poslušností se určují germánské dějiny". (s. 9) A hned je tu i rasové poučení: Germáni byli urostlí silní lidé s modrýma očima a světlými vlasy. (s. 9) V podstatě tu byl podán vzor budoucího příslušníka elitních oddílů SS.

Je pozoruhodná, ale dejme slovo učebnici. Podrobnosti jsou popsány v kapitole učebnice pod názvem "Germáni hledají nová sídliště" (s. 11). Germánské výboje jsou popisovány mírumilovně, takto: "Germáni okolo roku 113 dosáhli území Donau a Alp a prosili Římany o půdu pro nová sídliště. Prosba zamítnuta. Po zničení jednoho římského vojska táhli Germáni podél severního okraje Alp do Galie, kde porazili druhé římské vojsko" (s. 11).

Římané i nadále zpěčovali vydat jim půdu k osídlení. Další zábor půdy popisuje učebnice velmi jednoduše. Okolo roku 70 před přelomem věků překročil Ariovist řeku Thein. aby urovnal spory keltských kmenů v Galii. Země byla krásná a úrodná. Ariovist měl v úmyslu zřídit v Galii germánskou říši, proto přizval k osídlení soukmenovce ze středního Německa, kteří hledali nová území (s. 12).

Také důvody k povstání jsou v knize popsány v duchu germánského myšlení. "Od roku 6 vládl v severozápadním Německu s bezohlednou tvrdostí římský místodržitel Varus. Germáni nebyli již souzeni dle svého práva, ale podle práva římského a byli podrobeni nezvyklým zneucťujícím trestům (s.13). Vzniklo povstání a Germánie mezi Rhein a Elbe byla zase svobodná" (s. 13). Jak bylo negermánským kmenům pod nadvládou Němců se tu již nepíše.

Celá jedna podkapitola (s. 14) je věnována agresivní politice s názvem "Germánské národy na cestě za novými říšemi". A právě tato doba byla nazvána hrdinským obdobím germánských kmenů. U německých maturit se vyžadovalo jmenování zmíněných říší. Vizigótové s králem Alarichem překročili dolní Donau a žádali osídlovací území na Balkáně. Vandalové, název germánského kmene, pronikli do Španělska a usadili se v severní Africe. Anglové a Sasové se usadili v Británii r. 450. Frankové obsadili Galii kolem roku 500. Markomani obsadili větší část české kotliny, Ostrogoti osídlují po r. 493 Itálii.

Touha po agresivním tažení byla podle učebnice vpravována i do myslí nejmenších dětí. Odkrytý Východ "se stal výpadovou branou pro národy dorážející z východu, které musely být potlačeny po dlouhá staletí, pokud ovšem nesplynuly s jádrem germánského lidu nebo s Říší" (s. 17).

Aby se kolaborantské ministerstvo protektorátního ministerstva školství vyhnulo politické kritice především pohraničních Němců, přijalo celé pasáže z příslušných německých učebnic. Tak například byla téměř doslova přijata kapitola nazvaná Karel Veliký (768–814).